tak samozřejmě dnešek nebyl ani zdaleka tak úžasný, jak jsem si ho představovala.
v bazénu jsem nakonec nebyla, jelikož měli něco s počítačema. lidi nadávali, že přišli do bazénu a né na počítače. nonic 1.
procházení se po městě bylo fajn. akorát jsem si to překrásně kazila vyhlížením pana T. (jistě.. stále mě nepřešel.) pochopitelně, že jsem ho neviděla. vážně začínám pochybovat, že tam ještě bydlí.
po půl roce jsem viděla sestřenku. je furt stejná. čumí jako vrah, nepromluví ani slovo, nic prostě.
přitom bych řekla, že čtyř (nebo pěti?) letý děcko zlobí, až se přestane stydět. nonic 2.
ve čtvrtek jedem na nějakej zámek. asi mě z toho už klepne. nechápu, proč zámky. furt zámky. nesnáším zámky. mám radši hrady! ale co už. výlet jako výlet. hlavně, že se zas projedu v autě, noné? mám ráda jízdu v autě, už jsem to říkala? určitě jo.
tak jo. koukám, že poslední články píšu opravdu s veselou náladou. třeba se to jednou zlepší. :)
jej, mno to je škoda že jsi ho nepotkala :// šák on se jednou ukáže :P